Klasifikace hospitalizačních případů

Klasifikační systém CZ-DRG je pacientský klasifikační systém, který v rámci akutní lůžkové péče ČR umožňuje třídění pacientů hospitalizovaných do konečného počtu navzájem disjunktních skupin na základě jejich známých charakteristik (parametrů, atributů). Systém CZ-DRG vytvořil ÚZIS ČR v souladu s §41a zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a tento systém tvoří jeden ze základních prvků systému CZ-DRG vyvíjeného ÚZIS ČR v rámci projektu DRG Restart jako podklad pro úhrady akutní lůžkové péče v ČR.

Systém CZ-DRG je založen na hierarchickém třídění jednotek klasifikace, kterými jsou tzv. hospitalizační případy, do výsledných jednotek systému, kterými jsou tzv. DRG skupiny (anglicky Diagnosis Related Groups), v nichž by měly být jednotlivé hospitalizační případy vzájemně klinicky i ekonomicky podobné. Třídění probíhá podle předem stanovených kritérií, tedy známých klasifikačních pravidel.

Klasifikační systém CZ-DRG se v mnohém inspiruje stávajícím systémem IR-DRG (např. v metodice sestavení hospitalizačního případu, v použití informací ze standardního vykazování zdravotní péče pro definici pravidel, v logice uspořádání systému, apod.), v řadě klíčových prvků, které souvisí především s flexibilitou vnitřní struktury systému, však vývoj CZ-DRG vychází z principů používaných v mezinárodních DRG systémech, jako jsou zejména německý G-DRG (a od něj odvozený SK-DRG), australský AR-DRG, severský Nord-DRG nebo francouzský systém GHM.

Struktura CZ-DRG tak využívá společné prvky mezinárodních DRG systémů, jedná se zejména o:

  1. Hierarchické uspořádání klasifikace včetně základního členění dle MDC (Major Diagnostic Group) – výhodou využití rozkladu hlavních diagnóz do MDC je klinická srozumitelnost tohoto dělení a možnost mezinárodního srovnání poskytované akutní lůžkové péče.
  2. Využití rutinně sbíraných informací o hospitalizaci pacienta umožňuje plošnou aplikovatelnost klasifikačních pravidel v praxi.
  3. Využití mezinárodně uznaných primárních klasifikací – příkladem je využití MKN-10 pro kódování hlavních a vedlejších klinických stavů, která opět umožňuje mezinárodní srovnání výstupů.
  4. Využití širokého spektra faktorů pro klasifikaci – shodně se zahraničními systémy vychází i CZ-DRG z moderní koncepce klasifikačních pravidel, kdy jsou nad rámec standardních proměnných (např. věku, hlavních diagnóz a výkonů) využívány pro klasifikaci i kalkulované proměnné agregující informace o vykázané zdravotní péči, např. opakované operační výkony související s hlavní diagnózou.
  5. Individuální struktura DRG skupin v DRG bázích – paušální struktura DRG skupin v rámci jednotlivých bází byla u moderních DRG systémů opuštěna, proto i CZ-DRG využívá v různých klinických situacích různou strukturu DRG skupin. Hlavním cílem je vždy adekvátní vysvětlení variability v celkových nákladech případů dané DRG báze při zachování klinické srozumitelnosti jednotlivých skupin.
  6. Modelování vlivu vedlejších diagnóz – mezinárodně uznanou vlastností celkové závažnosti hospitalizačních případů je vždy kumulativní efekt vedlejších diagnóz, kdy případ s několika diagnózami stejné závažnosti musí mít ve výsledku vyšší celkovou závažnost než případ pouze s jednou takovou diagnózou. Zároveň však lze předpokládat, že tento efekt není lineární a výsledný index tedy nemůže být pouhým součtem závažnosti jednotlivých vykázaných diagnóz.
  7. Použití nejen pro potřeby úhrad akutní lůžkové péče – řada zemí využívá DRG systém nejen pro úhrady nebo alokaci prostředků na akutní lůžkovou péči, ale i pro monitoring poskytované péče, hodnocení jejího vývoje v čase a hodnocení jednotlivých poskytovatelů. Z tohoto důvodu i CZ-DRG obsahuje komponenty, které lze využít pro sledování produkce a kvality akutní lůžkové péče v ČR.