Metodiky

Aktuální Metodika oceňování hospitalizačního případu byla postavena na základních principech, které definovala pracovní ekonomická controllingová skupina složená z členů řešitele projektu a zástupců referenčních nemocnic (RN). Východiskem pro stanovení nosných pilířů metodiky byly mezinárodní rešerše klasifikačních systémů DRG a praktické zkušenosti z ekonomiky poskytovatelů akutní lůžkové péče v národním zdravotnictví, především v oblasti personalistiky, evidence spotřebovaných zdrojů a evidence zdravotních služeb. Výsledné nosné předpoklady pro oceňování byly schváleny tzv. expertní skupinou, složenou z řad poskytovatelů akutní lůžkové péče, zdravotních pojišťoven (ZP), Ministerstva zdravotnictví ČR (MZČR), Ministerstva financí ČR (MFČR) a dalších odborníků působící ve zdravotnictví.

Metodika oceňování hospitalizačního případu je součástí nového metodického rámce ukotveného v § 41a Klasifikace akutní lůžkové péče a referenční síť poskytovatelů zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění. Jedná se o nový klíčový dokument budoucího DRG systému pro akutní lůžkovou péči, který definuje nejenom uznatelné náklady pro úhrady v rámci systému veřejného zdravotního pojištění v oblasti akutní lůžkové péče, ale i kalkulační proces pro stanovení relativní nákladové hodnoty samotných hospitalizačních případů v systému CZ-DRG.

Stěžejním prvkem oceňování hospitalizačních případů (HP) v klasifikačním systému CZ-DRG je zvolená kalkulační metoda, kterou je kalkulace ABC (Activity-Based Costing). ABC je tvořena integrovanou skupinou analytických metod, která podporuje měření historických nákladů, prediktivní měření nákladů, plánování zdrojů, plánování kapacity, měření výkonu a další analýzy.

Kalkulace ABC reflektuje na definovaný cíl, tj. ocenit nákladový objekt (hospitalizační případ). Její hlavní výhodou je možnost vymezení základních procesů a identických aktivit a tím realizovat jednotný kalkulační proces s homogenní strukturou nákladů, ačkoli mají jednotlivé RN rozdílnou organizaci práce a skladbu poskytovaných služeb. Na rozdíl od tradičních kalkulačních metod kalkulace ABC nevyužívá alokaci nákladů k nákladovému objektu přes hospodářská střediska, ale přes aktivity, které jsou pro tvorbu výkonů nezbytné.

Mezi hlavní důvody, které vedly k rozhodnutí o výběru metody přiřazování nákladů je především:

Základním principem kalkulace ABC je vyčíslení celkových nákladů na jednotlivé aktivity, vymezení vztahové veličiny aktivity, resp. nákladového činitele (activity cost driver) a stanovení nákladů na jednotku aktivity. V prostředí PALP lze tento obecný popis převést na příkladu vyčíslení celkových nákladů na pobytové služby hospitalizovaných pacientů, kde je vztahovou veličinou ošetřovací den nebo na operační služby, kde je vztahovou veličinou minuta strávená pacientem na operačním sále.

Náklady na nákladový objekt (hospitalizační případ) jsou pak dány na základě nákladů na jednotku aktivity a objemu vyžadované aktivity. Pokud jsou tedy vyčísleny náklady na 1 ošetřovací den lze jednoduše přes celkový počet ošetřovacích dnů strávených pacientem na lůžku vyčíslit celkové náklady spotřebované tímto pacientem v rámci celé pobytové služby u daného PALP.

Mezi aktivity PALP však nepatří pouze poskytování zdravotních služeb, ale i např. vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků, činnosti spojené s vědou a výzkumem ve zdravotnictví, proto má i zvolená metoda význam při identifikaci nákladů, které generují aktivity nesouvisející s nákladovým objektem a lze je tak jednoduše vyčlenit z kalkulačních procesů.

Další výhodou kalkulace ABC je možnost prediktivního měření nákladů, pokud jsou totiž vyčísleny relevantní náklady na jednotlivé aktivity, lze přes modelace jednotkových nákladů u vstupů vyvolávající aktivity PALP, vyhodnocovat změny ve výsledném ocenění nejenom daných aktivit, ale i vliv na finální ocenění nákladových objektů. Pro tyto účely jsou jednotlivé náklady aktivit strukturovány do homogenních nákladových skupin, které jsou spotřebovány v rámci jednotlivých aktivit. Příkladem může být změna na vstupu v podobě odměn pracovníků zajišťující dané aktivity, popř. změna struktury vstupních zdrojů.

K objektivnímu hodnocení nákladů hospitalizačních případů není však klíčovým prvkem pouze zvolená kalkulační metoda, ale i definovaná obsahová náplň jednotlivých vstupů. Proto byly v rámci metodiky vymezeny relevantní náklady, které budou vstupovat do oceňování zdravotních služeb.

Definované relevantní náklady tvoří reálně spotřebované zdroje vynaložené na poskytnuté zdravotní služby a standardizované náklady, tj. náklady jejichž objem je dán potřebou pro řádné plnění oprávněných zdravotních služeb RN, vyplývající ze zákonných předpisů. Mezi základní povinnosti PALP patří personální zabezpečení zdravotních služeb a technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení, proto byly mezi standardizované náklady zařazeny jednotné kalkulace hrubých mezd a odpisů dlouhodobého majetku.

Základní požadavky v oblasti standardizovaných nákladů vyplývají ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění obsahující daňově uznatelné náklady pro zjištění základu daně, které jsou analogicky využívané pro stanovení relevantních nákladů k ocenění zdravotních služeb v RN.

Obecné závazné pokyny jsou uvedeny ve vyhlášce č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, v platném znění, která upravuje, kdo je nositelem jednotlivých zdravotních výkonů a jaké je přístrojové vybavení, jimiž se zdravotní výkony provádí.

Dílčí povinnosti jsou dále rozvinuty ve vyhlášce č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb a vyhlášce č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.